Ru-blogcom | Nejlepší kámošky navždy? Kapitola pátá

 Když jsem rozsvítila, div sem nevypěnila překvapením co se to stalo. Někdo tu postřelil Erceucese. Mezitím, než jsem se sem dostala vykrvácel. "Co to má být?" Zařvu na celou stáj.  Chvíli tam u něj jen ta sedím a snažím se nebrečet. Samozdřejmě, že to nejde. Po další chvíli se zvednu a jdu domu. Zvednu telefon a volám mamce. Ta to nezvedá. "Asi už spí. No jo, jsou už dvě hodiny ráno." Pomysím si a jdu spát. Vlastně asi hodinu jen tak ležím v posteli a brečím a vzpomínám na Erceucese. 

S raním sluníčkem, mě budí vůně slaniny a máma jak mě tahá z postele. Mě se samozdřejmě nechce. "Prý našli nějaké mrtvé tělo pod lesem v údolí. Tam kam jezdíš." Oznámí mi mamka a já celá ztuhu, protože vím co se tam stalo. "Je to hrozné. Podle všeho to byl kluk od vás ze školy. Nějaký Mormel Eferus." Při tom ztuhnu ještě víc. Koukám na ni s otevřenou pusou. Sice to vím, ale i tak si to dávám všechno do pořádku. Pomalinku zavírám pusu, abych nevipadala jak debil.-

"Je to vážně strašné. Ale aspoň mají toho vraha. A myslím si, že by mohl mít něco společného s tím jak zemřel tvůj koníček." Promluví nachvilku mamka a pak se očima zaboří do nádobí. Hlasitě si povzdychne a poté se zvedne. Já už jí moc nevnímám a raději jdu do stáje za ostatními koňmi. Dlouze se dívám na místo, kde ještě včera ležel Erci. Měla bych si asi vybrat nového koně, abych mohla zase jezdit. Sice se mi dotoho moc nechce, protože mi to přijde, jako bych ho nějakým způsobem podváděla, ale prostě přemýšlím a vybírám. Všichni jsou nádherní, ale jenom jeden tu byl nejkrásnější. Erci. 

Poposmrknu a sednu si na stoh slámy. Jdu k nějákému koni náhodně. Pěkně ho vyhřebelcuji. Koukám, že tohodle jsem tu ještě neviděla. Má krásnou hnědou srst a dlouhou černou hřívu. A když se mu kouknu do očí-

"Ty jsou nádherné." Pomyslim si a pohladím ho. Já se otočím a jdu pro sedlo. Osedlám ho a nasednu na něj. Jemu se to moc nelíbilo. 

Slezu z něj a pohladím ho. Chvíli si tam snim jen tak mazlím a najednou. BUM!

Leknutím poposkčím. Rychle vyběhnu ze stáje. Rozhlížím se a pak to uvidim. U sousedů hoří. Něco tam asi bouchlo. V dálce sliším hasiče a naše koně jsou trošku vypalšení. Srdce mi buší jak o život. Jen tak tam stojím a snažím se popadnout dech. Když ho chytnu, naberu rychlost a běžím na zahradu. Stojí tam i moje mamka. Když se kouknu za bránu, vidím, že je tam docela hodně hodně lidi na to, že jsme docela hodně daleko od centra. Všichni jsou docela vyděšení. Hasiči už přijeli a tak je tu docela hlučno. Najednou k nám přiběhne nějaký chlápek. Obejme mámu a já si začínám vytvářet iluze.-

"Toto je můj nový přítel Patrick." Představí mě mamka. Jo a ještě na vysvětlení, máma a táta se rozešli před deseti lety. 

Já a Patrick běžíme do stáje uklidnit koně. No je to normální? Nedávno tu zavraždili Mormela, pak Erciho a teď se někdo pokusil vyhodit dopovětří Rubakovi. Docela mi z toho naskakuje husí kůže. A najednou..... BUUUUUUUM! PRÁSK!

obloha se zachvěje a já vyběhnu ven. Tentokrát to bylo u nás.