Ta bomba byla u nás. Celá se začnu klepat. A víte co je ještě horší? U té bobmy stála i máma. Patricka vůbec neznám a tak se k němu moc nehrnu. Do děcáku jít nechci a k tátovi nejdu, protože je to feťák zrovna jako Elis. Při zpomínce na Elis jak sedí na té špinavé ulici a--
"Pojď se mnou!" Chytne mě za ramena nějaký hasič a odvádí mě od Patricka. "Kam ji vedete?" Volá za náma Patrick a hasič, jakoby ho neslyšel. Jdeme až k hasickému autu. "Teď tu počkej! Někoho ti sem přivedu." Oznámí mi hasič a odchází. Po chvíli, ale ke mně přiběhne Patrick. "Vím, že se moc neznáme, ale mohl bych se o tebe starat. Kdyby tvoje máma nezemřela, stejně by jsme se vzali a já bych se o tebe staral." Vyhrkne na mě a, protože je zadýchaný, opře se o dvěře auta. Já nic neříkám, protože na to nemam co říct. Sedím tam a čekám na hasiče, až sem přivede nějakou tu osobu.
"Slečinko vstávej!" Zavelí mi nějaký muž, "mi už musíme jet." Vstanu a odstoupím od vozu. "A můžu se zeptat. Kde je ta osoba, kterou mi měli přivést." Zeptám se a všichni na sebe jen tak koukají. Pak se seberou a odjedou. Stojím tu jenom já, Patrick a kousek od nás Rubakovi. Vítr fouká a já jdu raději domu. 5eknu Patrickovi, ať jde za mnou....
"Vstávej! Soud to potvrdil!" Rychle vstanu a jdu za Patrickem. Za tu dobu, co tu žije, jsme si vytvořili obrvoský kamarádský vztah. "Odteď jsem tvůj pěstoun." Zaculí se na mě a já ho obejmu. Po bobmě tu nic nezbylo a tak jsme to tu perfektně rekonstruovali. Vypadá to tu mnohem lépe. Mamka má na zahrádce pomníček. "Tak to nějak oslavíme." Navrhnu nápad a Patrick ho přijme.
Já a Patrick nasedenem na koně a jdeme se projet. Jedem kolem Rubakových. Oni tam mají také pomník, protože tam někdo taky zemřel. Zastavím koně a a prohlížím si ty jména. Až najednou! "Elis..."
Při tom se mi zamotá hlava a já omdlim a spadnu z koně. Praštim se o hlavu.Všude teče krev a já pomalu umírám. V tom se kůň rozběhne a prošlápne mi hrudní koš.
Patrick se na mě jenom divá a volá záchránku. Nemá to cenu.....ZEMŘELA JSEM!
The End