Spolek čarodějů: Prolog

 "Uhni mi z cesty!" Zakřičí muž v plášti a drkne do ženy, která drkne do dalších lidí. Něco jako lidské domino, akorát chaotické. Všichni leží na té blátivé cestě, celý umazaní od špíny a nštvaní na muže, který mizí v dálce. Pomalu se všichni zvednou a oklepávají se. Jedna žena (Izabella Thuns)se  skupince lidí  vzdálí, aby mohla porkačovat v cestě. Všude prší a Izabella si nevzala deštník. Celá promáčená kráčí ulicí. Vítr jí rozcuchává vlasy a ona stále kráčí. Má namířeno do obchodu s poravinami, ale protože pršelo celý týden a ten déšť tu robil cestu. Cestáři ji museli opravit a tak je to tu zavřřené. Izabell se musela vydat jinou cestou. V tomnto městě je teprve pár měsíců a tak to tu moc nezná. Snaží se najít co nejkratší cestu. Protože nemůže najít cestu, tak to vzdá. Dá se na cestu domu. Déšť pomalu ustává. Na cestě je opravdu hodně vody. Koryto řeky se začíná plnit a hrozí, že přeteče. Po cestě narazí na menší obchůdek. Chvíli stojí a přemýšlí. Pak se rozohne, že tam půjde, aby měla nakoupeno. Vstoupí do dveří. Na tom obchodě je něco divného. Podivně to tu zapáchá, ty černé záclony a hlavně to zboží. "Přejete si?" Do místnosti přijede stařenka v hábitu. Asi tu prodává. "Prodáváte tu potr.." Větu nestihne dokončit. V křečích se svalí na zem. Ta stařena jí to způsobila. Vyslala na ní zvláštní moc. Elizabeth se po chvilce naprostého děsu sklidnila. Pomalu vstala. Musela se chytit za hlavu jaká to byla bolest a teď jí šíleně piští v uších. "Každý kdo přijde do mého obchodu, ví co je zač. Ale ty jsi sem přišla proč?" Izabella se na ní s údivem podívá. "Popravdě! Myslela jsem si, že je zde prodejna potravin a tak jsem sem zašla." Stařena na ni jen tak zírá. Izabelle je jasné, že se cítí trapně. Izabell se pomalinku zvedne. Chvíli na sebe jen koukají dokud do obchodu nepřijde nějaký muž. Je to muž v plášti. Docela na chlup stejný jako ten co drknul do té skupinky lidí co následně popadala na zem do bláta. Izabella tam teďka jenom tak stojí a pozoruje co se bude dít. Oni si tam povídají. Pak se, ale najednou zastaví. Oba pohlednou na Izabellu. Ztuhne a snaží se nedýchat v jakým je to presu. Nastává ticho. 

Izabella se najednou probudila. "Uf! Jen sen!" Promne si oči. Otevře je. Najednou jí dojde, že není u sebe doma. Pomalu se posadí. Rozlédne se. Pak spatří tu stařenu z obchodu. Vstanu. Jdu k ní. V tom si všimnu, že je tu více lidí. Všichni vypadají prazvláštně a všichni sedí u velkého stolu. "Protože Rosma udělala chybu," to je ta stařena, "museli jsme tě uspat a odnést sem." Promliví jeden muž. Izabelle se ten hlas zdá nějak povědomí. Muž ji vyzve ať se posadí. "Byla na tebe přenesena moc, jen se ještě neprojevila." Oznámí já nějaká žena sedící vzadu. "Všechno to vlsatně bylo nehoda. Nechtěla jsem to udělat." Vymlouvá se Rosma. Ten muž  co na ni mluvil jako první jí pohladí po rameni. "Já jsem Joe." Zaculí se na ni zatímco jí podává šálek čeho si.

"Mohu se zeptat co to je?" Zeptá se a on se znovu zaculí. "Je to čaj. Tenhle druh by ti měl pomoci z těch bolestí co přijdou a také to celé zrychlí. Ale nemusíš se bát Bello. Vše je a bude v pořádku." Znova se zaculí a Izabella opět ztuhne z toho, odkud znají její jméno. "Jsi tu znás nejmaldší. Vlastně nejmladší v dějinách. Ve dvaceti-sedmi se to nikomu nepovedlo. Je zázrak, že žiješ. Nám všem je tu už po stovce let. Já jsem Beny." Promluví na mě žena ze zadu a Bella už zase ztuhne při slovech kolik jim je. "Je-- Je toho na mě moc!" Zakřičí přes celou místnost. Zvedne se a chce odejít. Problém je v tom, že neví kudy. "Kudy můžu ven?" Zeptá se a Joe odpoví. "Portálem. Ale ti neznáš zaříkadlo, takže ti to bude celkem na nic." 

"Ach bože! Jakej zase portál? A co je todle vůbec za noční můru? Chci pryč!" Začne se vztekat a lítat po místnosti s nadějí, že najde východ. "Snažíš se marně."  Zasměje se Beny a usrkne si nápoje co má usebe.  Izabella pokrří rameny a sedne si zpět. Kouká se na zem, tak aby jí nebylo vidět do tváře. "A jak dlouho tady budu muset být?"  S nervozitou v hlase se zeptá. Ostatní na sebe jenom kouknou a pak zpět na Izabellu. "No jestli chceš? Tak jdi."Rozhodne se jeden z mužů sedíc vedel Izabelli. Na tuhle větu čekala a tak se ihned zvedla a šla. "Jo a kudyže?"  Zeptá se s nejistým usměvem na tváři. Joe si stoupne. Zvedne ruce nad hlavu: "Portal aperto!" Najednou přes místnost přejede modrá záře a portál se otevře. "Můžeš jít, dítě." Pobízí jí Rosma, aby už šla. Izabella neváhá a vkročí do portálu. ZZZZAAAPP!!

projde portálem a ocitne se u sebe doma. Nechce tomu věřit a tak si jde dát sprchu, aby se malinko probudila. Měla velký hlad a takže si něco dá. Pak jí, ale došlo, že si ani nakoupit nedošla. Objedná si tedy pizzu do domu. 

Další den jde opět nakoupit, aby už měla doma jídlo. Opět pršelo a tak si vzala děštník a gumovky. Cestou se ptala lidí, jestli by jí neporadili kudy se dostat do nějakého obchodu. Každý ji naváděl poue k tomu jednomu a po té rozbyté, uzavřené cestě. Pak jí, ale napadne, že by mohla dojít k těm čarodějům a, že by jí nco vykouzlili. Když tam přijde, nikdo tam neni. Pomalinku otevře dveře, ale nikho nevidí. Povzdechne si."Haló? Je tu někdo?" ... Nikdo se neozývá. Pak trošku přemýšlí. "Jak to jen bylo?" Chvíli mlčí. "Že by Portal appp...hdrijge ..." Zase přemýšlí. "Tak takhle to fakt nebylo." Zasměje se pro sebe a pak jí to dojde. "Portal aperto!" Zakičí, ale nic se neděje. Zkusí to znuvu. Rozhlíží se kolem, ale nic. Najednou k ní přijde Rosma. "Děvenko, ty to ještě nemůžeš umět. Ještě, žádnu schpnost nemáš. A chce to tréning." Usměje se na Bellu a jde ke skínce s nějakými lahvičkami s lektvary či co. "Zkusím najít, něco co by tomu ještě pomohlo, aby se to porjevilo dříve." Dlouho hldá, hledá a Izabellu to přestává bavit. "Tady to je!" Zaraduje se Rosma a podává to Izabelle. "Doma si to vyvař s mrkví a petrželkou." Izabella na ní jenom kouká a kouká a pak se zeptá: "Já nic, ale doma nemám. Chtěla jsem jít nakoupit už včera, ale k obchodu co znám je rozbitá cesta a jiné obchody neznám." Rosma chvíli přemýšlí a pak jí něco napadne....