Ru-blogcom | Život bez lásky: Kapitola první

Když  přišel chlapec ke stromu a podíval se do kuruny, něčeho si všiml. Něčeho, co ještě nikdy neviděl. Něco tak nádherného, že se mu z toho až srdce zachvělo. Do tváře mu svítilo slunce, vítr mu nadlehčoval jeho krásné blonďaté vlasy a hlína, ve ketré stál bos, ho příjemně chladila. Stále se kouká na tu věc. A pak? Pak mu dojde co to je...

CCrrrrr! CCrrrrr! 

Zazvoní mi mobil a já sebou cuknu a probudím se. Vypnu budík a ještě nachvíli si lehnu. Zavřu oči a snažím si domyslet ten sen. Byla jsem strašně zvědavá co to bylo za tu věc co se mu tak líbila. "Ještě, že je neděle." Usměju se a hlasitě vydechnu. Zachumlám se do peřiny a jen tak ležím. Ale pak mi to dojde! "Pondělí!!!" Rychlostí blesku veltím z postele hned do koupelny. Na sprchu kašlu, abych to stihla. Učešu se,, vyčistim si zuby a pádim zpět do pokoje. Vemu si první tričko na které narazím. Do vlasů si jenom hodím čelenku a rychle běžím do kuchyně se nasnídat a pro svačinu. K domu už přijíždí autobus a já nemůžu najít boty. Konečně je najdu a vypadnu z baráku. Autobus odjíždí. "ÁÁÁ!!" Zakřičim si pro sebe a hodim nasranej výraz. Máma je už v práci a tak běžím za tátou. "Tati musíš mě hodit do školy!" On jenom sedí na gaučí u televize a tak debilně na mě čumí. Pohodím rameny, protože nevim co se mi dneska může asi tak povédst. "Fajn! Tak nejdu do školy!" Zakřičím na něj a jdu do svého pokoje. On jenom phodí rameny, usrkne si pivka  a dál sluduje televizi. Já ho moc ráda nemam, protože mě moc rád nemá. No, moje máma. To je něco jinýho. Ta mě doslova miluje. Někdy mi ´to přijde až divný :D. S Tátou se docea hádá a já jsem diky tomu v psychické nevyrovnanosti. Dost často chodívám k psychiatrovi. A díky všem co mě pomlouvají, je to ještě horší. Nedávno jsem se chtěla podříznout, když jsem zjistila, že kluk co se mi líbí (Joe Steel) randí s mojim úhlavnim nepříteem a, že hlavně mě nesnáší.  Docela často krát omdlévám a nejhorší je, když je máma mimo město a jsem doma s tátou. Ten mě jen tak nechá ležet na zemi a v pohodě mě překročí, když třeba mu překážim v cestě. Skoro pořád přemlouvám mámu, aby ho opustila, protože i ona s ním trpí. Nechápu jak si toho tlusťocha mohla kdy vzít. Ikdyž já bych se měla zajímat spíše o to jak si najít nějaké kamarády. Jsem absolutní outsider (sory nevim jak se to píše :/). Nemam jedinýho kámoše. A co se týče kluků... to už vůbec ne!! Každý kdo mě kdy chtěl sbalit byla pouze sázka. Nevim čim to je, že všechny tak odpuzuju. 

Dalším dnem k nám do třídy poslali novýho žáka. Na pohled se mi docela líbil. Možná sem se i do něj zamilovala. Měl krásně modrý oči, delší blonďaté vlasy a na tváři široký frajerský úsměv, který rozesílal do třídy. Všimla jsem si, že i ostatní hodili zamilovanej víraz. Já ho raději držela v sobě, protože nechci poslouchat ty jejich kecy. Pani učiteĺka ho posadila přímo vedle mě (máme lavice po jednom) . On se na mě kouknnul... No já na něj čuměla celou dobu jak debil a pak sem se na něj strašně přihlouple usmála a nejistě zamávala. Nevim proč jsem to udělala, ale co se stalo se prostě stalo. A co se pak taky nestalo? Třídní kráska (namyšlená snobka) se na mě podívala vražednim pohledem a asi mi tim chtěla říct : "Si zkus! Je můůůj!" Nebo: "Co na něj máváš? S nim něco máš? Ty tak! Krávo!" Tim pádem jsem tu ruku dala rychle pod stůl a čuměla do stolu protože ona byla královna a já jsem byla pouze chuděra žebrácká, která je každýmu jenom na obtíž. Koutkem oka jsem si všimla jak se ten kluk nejdřív koukal na mě, pak se rychle podíval na Em (ta třídní královna, spíše školní) a pak zase na mě, ale už se nesmál. "Takže děti, tohle je Jim Pirkistean." 

Pani učetlka mu přinesla nějaké sešity a učebnice. "Ale pančelko?! Já tu sebou nemam zas tak velkej bágl, abych si to mohl odnést domu." Řekne Jim a učitelka se zastaví v půli cesty, pak se otočí a ty věci dává zpět do stolu. "Nevadí." Usměje se, což je její nechutnej zvyk páč má nechutný zuby a když je na nás vycení, asi každýmu se chce zvracet. "Zatím si s někým sedni, abys měl kam koukat. A vy ostatní si otevřete sešity a učebnici na straně 54." Jim si přisunul židli k Davidovi. Ten seděli taky vedle něj, ale na druhý straně. Em, jak jsem si všimla, Em si trošku oddechla, že si nesedl vedle mě, ale Katy jí zase něco začala šuškat. To víte. Sou to nejlepší kámošky akorát Em se baví s kdekým. No až na mě! Katy je taky oblíbená, ale zato se baví jen s některejma. Hlavně s fotbalistama. 

"Dneska píšeme s fyziki." Houkne na mě Deniss. To je podivín, šprt a takový. Jako jedinej se semnou tak nějak baví, ale jako kámoše se oba neberem. "Cože? A na co?!" Zděšeně se ho vyptávám, protože jsem na to úlně zapomněla. "To sice nevim, ale co jsem viděl ty testy, tak to vypadá, že to bude pěkně težký." Zazubí se na mě a odejde ke skříňkám, pro fyziku. Měli jsme mít tělocvik. S klukama jsme spojení a Deniss nikdy necvičí. Pokaždý si tam přitáhne nějakou knížku a čte si, nebo se učí. Tentokrát jsem taky chtěla necvičit, aby jsem se snim mohla učit, ale neměla jsem omuvenku. On měl "zdravotní problémy" díky kterým nemusel cvičit. On je tak hubene, že to tak vypadá, přitom podle všech (krom dokotrů. Ti na to koukaj nějakejma dinejma očim) je zdravej. On je za to rád, protože tělák nesnáší. Já šla za tělocvikářem simulovat, že mi je zle. Samozdřejmě, že se to nepovedlo. Prej, že mi podle všeho věří, ale pokud nemam omluvenku mám smůlu. Jedině, že bych se během dne zranila. Takže jsem se to snažila neřešit a šla si pro cvičební úbor. Musíme nosit ty školní, což je fakt příšerný. Smrdí, nikomu nesluší a ani nesednou. Já mam strašně tlustá sthena a na mě zbil úbor s těmi nejužšími šortkami díky čemuž vypadam ještě tlustší. 

"Chytej!!!" Zařve na mě Katy, když na mě hodila míč. Já byla otočená zády a tak ho na mě schávlně hodila. Mířila na hlavu a trefila se. Já se, ale zrovna otočila a míč mi narazil rovnou do xichtu. Kouknu se na ní a pak si všimnu, že na zemi je krev. Šáhnu si na nos a pak mam ruce celý od krve. Svalim se na zem a učitel ke mě hned běží. Všichni se shromáždí okolo mě kromě Em, Katy a ještě nějakýho kluka. Jméno mi nikdy neřekl. Přes díru v davu si všímam jak si plácnou a díky tomu se rozbrečím. Jak jsem už jednouu řekla, jsem psychicky nevyvážená. "Denissi! Pojď sem! Odvedeš Jenifer k lékarníkovi!" Zařve učitel na Denisse. 

Na další hodinu jít musim, ale díky náplastem co mi dal ošteřovatel vypadám příšerně, takže jsem opět velkým terčem posměchu. 

Zrovna jsme měli matiku a to jsme v učebně kde jsou lavice po dvouch a učitel posadil Jima vedle mě. Docela znervoznim, protože on zase nahodil ten úsměv. Usměju se na něj, ale pak se raději koukam jenom před sebe, aby ze mě nevyšla nějaká pitomost. Em s Katy seděla před náma a tak byli pořád otočené na Jima. Obě ho svlíkali očima a on je taky. Holky mu posílali pusinky, psaníčka a on je po nějaký době konečně začal ignorovat. Pak si semnou začal i povídat. Sice nevim jak, ale nějak jsme se dostali k tomu, že spolu zítra pujdem naa zmrzku. No tak to neber. Ale Em to slyšela a začala dělat divadlo a zkoušela se nám to nějak překazit..