Ru-blogcom | Život bez lásky: Kapitola druhá

 "Doma si doděláte úkol z pracovního sešitu na straně 70." Oznámí nám učitelka na angličtinu a všichni si sklízejí věci do tašek. Em si všimla, že jsem zrovna ohlá jak si uklízím věci do tašky a tak neváhá a rovnou mě nakopne. "Jaaau!!" Zaječím a Jim si toho všimne. "Proč jsi to udělala?" Hned se naní rozzlobeně otočí. Ona na něj koukala jak kdyby něvaděla o co jde a ani kdo to je. Bylo to vůbec poprvé co se za mě někdo postavil a nebyla to máma nebo učitelka. Aniž bych chtěla, jsem se usmála. Hodila tašku na záda a odešla jsem. Po chvíli mě Jim doběhnul. "Prosimtě proč to udělala?" Zeptal se mě. " Já, já nevim. Tady mají všichni něco proti mě. No, kromě Denisse a zatím tebe." Odpovím mu a trošinku zrychlím, abych od něj odešla. On, ale zrychlí taky. Zastavíme a vrazí mi pusu. Byla to moje první pusa a tak jsem nevěděla jak se chovat. Když přestal nervozně se na mě usmál a utekl. Já na něj koukala. Vůastně každej kdo byl okolo tak ne něj a na mě koukali. Docela hodně nepříjemný pocit. Sklopila jsem hlavu a odešla. Do očí se mi vhrnuli slzy. Běžela jsem se někam schovat před ostatními. Přesně nevím jestli to byli slzy šštěstí, nebo smutku, protože to byla moje orvní pusa, ale zase na nás celá škola zírala. Chvíli jsem se usmívala a chvíli strašně řvala a v hlavě mi pořád létali jedny a ty samé otázky: "Proč to udělal? Co tím chtěl říct? Nebyla to nějaká sázka? A zase znova, Proč to udělal? Jak se k němu mám teď chovat? Jak se mam vůbec celkově chovat? ..."

Protože už škola končila, rozhodla jsem se jít domu. A jak jsem čekala, všichni na mě pokřikovali, posmívali se a podbně. Když jsem přišla domu, zazvonil mi mobil. Podívám se na displej: "Neznámé číslo? To nezvedám!" Hodim mobil na postel a jdu si pro deníček

Milí deníčku,

dnešek byl opravdu prazvláštní. Jak máme ve škole toho nového kluka, tak dneksa udělal asi pěkně velkou blbinu. Nevím jak se mám chovat, protože mi dneska dal před celou školou pusu. Moje první pusa provedená tak, abych byla opět ztrapněná před celou školou. Vůbec se mi nechce jít zítra do školy. :(

 Deníček jsem zavřela a zase schovala. Bylo 18:45 a tak jsem se šla koukat na televizi, abych na to zapoměla. V tom, ale zase zazvonil mobil. Opět jsem to ignorovala a šla do obýváku. Když jsem tam přišla, byla jsem docela překvapená, protože tam můj otec neseděl, což se asi nikdy nestalo. Moc jsem nad tím nepřemýšlela a zapla TV. "ÁÁÁ!!! nic nedávaj!" Zvedla jsem se z pohovky, ale telku jsem nechala zaplou, protože jsem počítala s tím, že tam zachvíli přijde táta. Šla jsem zpátkydo pokoje udělat si úkoly. Pak jsem šla se navečeřet, ale ještě před tim mi opět volalo to neznámé číslo. Tak jsem to tedy zvedla. "Haló? Proč jsi mi to nezvedala?," z telefonu se ozval chlapecký hlas,"Chtěl jsem se ti za dnešek omluvit, ... tedy jenom pokud ti to vadilo." Chvíli jsem ho poslouchala a pak jsem mu nervozně odpověděla: "Ji-Jime? Já-já nevim co to mělo znamenat a doufám, že máš proto nějaký důvod." Pak jsem mu to vitípla. Slyšela jsem jak někdo otevírá vchodové dveře. Byla to máma a brečela. Hned jsem k ní běžela a ptala jsem se jí co se stalo. "Tvůj otec je mrtev." Začala brečet ještě víc. Já jsem ji se slzama v očích objamala: "To bude dobrý!" ...