Ru-blogcom | Nikdy nevíš-Kapitola čtvrtá

Nikdy Nevíš

Kapitola 4. Život v kapele

"Pozor Pozor! Kapela For&8H má nového člena a k tomu taky nový song. WE NEED SUMMER!!" Energetickým hlasem moderátora se ozvalo z rádia. S taínkem jsme to poslouchali a já se klepala štěstím. Nikdy před tím, když jsme ještě žili v té barabizně, bych si nedokázala představit, že budu takhle žít. Konečně mám peníze na školu a tak chodím na místní gympl. Musím chodit do pomocné třídy, protože jsem na základku nechodila. Psát a číst mě naučili doma, takže s tímdle jsem problém němela. Trošku mě i naučili počítat. 

S kapelou jsme chytsaly koncert. Já na žádeém nikdy nebyla a tak mě ještě předtím na jeden vzali. Docela se mi to líbilo, ale věřím, že mi budeme mít lepší. "Lolo? Máš tu novou písničku? Fanouškům, jsme slíbili, že na koncertě předvedem dva nový songy. My už jedem máme. Co ty?" Docela jsem se zarazila, protože si na nic takového nepamatuju. "Jasssnněě, už to zkoro... mám." Tak nějak jsem zalhala. V kapele jsme čtyři. Já (zpěv), Nathy (el. kytara), James (bicí) a Dan (basskytara). "Měla by sis obarvit hlavu." Mrknul na mě Dan. "To se dělá?" Pomyslela jsem si. "Ano, myslíš si, že já mam fialovou hlavu přirodně?" Zasmála se Nathy. "Zkus to na modrou a konečky  by mohly být do běla." Přemýšlela jsem nad tím, ale nedkoázala jsem si to představit. "Zítra tě vezmu ke kadeřníkovi." Mrkla na mě a šla za ostatníma. 

"Lolo? Přišla ti pošta!" Houknul na mě táta zrovna, když jsem psala ten nový song. "Co to je?" Ptala jsem se ho. "Nevím, neotvíral jsem to." Podal mi dopis do ruky a odešel. "Od Evildarkbusses?" Pomyslela jsem si. Byl to jeden z nejoblíbenějších časopisů v zemi.

Dopis jsem vzala do ruky a stálo tam:

Milá Lolo Krepstorwonová,

měli by jsme zájem udělat s vámi rozhovor o vašem životě, jak jste se dostala ke psaní songů, jak jste se dostala ke zpívání a jak jste se dostala ke kapele For&8H. Pokud máte zájem zavolejte na 881346745. Dostanete 10000 dolarů za 1000 slov. Budeme čekat na vaší odpověď. 

-Deník Evildarkbusses

Byla to pro mě velká šance dostat se výš a tak jsem jim hned zavolala. Domluvili jsme se na středu  8.5. Hned jsem to volala Nathy. Staly se z nás nejlepší kámošky a tak jsem jí to prostě musela říct. No a taky proto, že jsem s ní v kapele a ,že díky nim mám tu čest. 

Když jsem vystoupila z auta vrhli se na mě nějací fanoušci. Chtěli se semnou vyfotit. Chtěli, baych se jim poepsala a strašně ječeli a pištěli. Naštěstí byli jenom 4 a tak jsem je měla hned z krku. Stála jsem před obrovskou budovou kde sídlil deník Evildarkbusses. Vždycky jsem si přátala vydět to zblízka. Je to taky můj nejoblíběnjší časopis. 

Rozhovor trval asi tak 30-40 minut. Bavilo mě to tam. Celou dobu jsem se usmívala. Na konec, když jsem se měla nehat vyfotit, jsem byla ještě šťastnější. "Tak toje vše. Peníze si vyzvedněte na pokladně a tento rozhovor vyjde tuto neděli." Poslední co jsem slyšela od slečny Helen Wood. Byla to redaktroka se kterou jsem ten rozhovor dělala. Tudle jsem měla nejraději. 

Protože jsem vyrostla v chudé rodině, nezapomínala jsem na charitu. každý měsíc jsem jim tam dodávala peníze. Moc dobře jsem věděla jaké to je a tak jsem tam i dělala koncerty. Pouze já, jako dřív. Děti i dospělí mě milovali. 

Nathy mě hned ve čtvrtek vzala ke kadeřnici. Bála jsem se jak to bude vypadat, ale když mi to ukazovala na obrázku, hodně se mi to líbilo. S kadeřnicí jsem si dobře popovídala, ale když už mi dodělala učes, asi po dvouch hodinách. chtěla abych se jí i s Nathy podespala. Samozdřejmě, že jsme nasadili falešný úsměv a falešnou skromnost a podepsali se. Jště celý den jsem se prohlížela v zrcadle, protože se mi to velmi líbilo. Samozdřejmě, když jsem šla po městě,  papparazi vytasili foťáky a rychle fotili, fotili a fotili. V dosti článcích bylo jakože jsem to udělal jenom, aby si mě všichni všímali. Nevim jestli jsem to udělala pro tento důvod. 

Když konečně vyšelo nové číslo deníky Evildarkbusses, začalo mi chodit více nabídek k rozhovoru. Ze začátku jsem je přijamala všechny. Nathy mi postupem času sehnala agenta, který to řešil za mě. Měl ještě pomocnici, která mi pomáhala s vybíráním oblečením a podobně. On mi zařizoval různé večírky, rozhovory s časopissy a podobně. 

Konečně přošel čas na můj první koncert v kapele. Bylo to udělané jako show a zároveň uvítání v kapele. Bylo tam něco kolem milionu fanoušků a fanynek. Mělo to probýhat tak, že tam nejdřív přijdou původní členové. Zahrajou svoji píseň  a asi uprostřed tam při ohňostroji přijdu. Pak zaspíváme naše nové songy. Koncert se prý podle recenzý povedl... Už se těším na další